Noční Leskros – Krkavec 2019

Měla to být sranda, něco nového, adrenalinového a zajímavého. No, místy to ale byl tak trochu boj o život. Trasa vedla lesem do poměrně velkého kopce. To by ještě šlo. Pak logicky vedla prudkým kopcem dolů. To už bylo horší. Největší problém byl ale terén cest, po kterých se běželo. Kameny a kořeny byly téměř všudypřítomné a samozřejmě hodně zrádné, až bych řekla nebezpečné. Po cestě by se složitě běželo i za světla, natož za tmy. Jasně, že jsme měli čelovky, nabité a výkonné. Já si pro jistotu vzala i baterku do ruky, ale v té rychlosti to bylo stejně málo, i halogen by byl málo. Ale natěšeným psům s 4×4, kteří vidí v noci lépe než my, se to těžko vysvětlovalo. Takže se část lidí cestou pěkně potloukla, kutálela a vyválela. Někteří museli na šití, jiní pro sádry nebo berle. Já byla jedna z těch šťastnějších, kteří přežili bez úhony (umístila jsem se 9./18 v mé kategorii). Erikovi se bohužel zranění nevyhlo, těžký výron kotníku ho vyřadil na zbytek závodní sezóny, což ho mrzelo samozřejmě na všem nejvíc. Měli jsme před sebou vrcholy celé sezóny nejen u nás, ale i v okolních státech a teď je po všem. Nicméně i přes velkou bolest zbytek závodu (dalších cca 3 km) dokončil hopsajíce po jedné noze. Nikdy se nevzdává. Tak aspoň pro příště budeme moudřejší při výběru závodů, kam se přihlašujeme.