Extreme Dog Race Steeplechase 2022
Počasí posledních dnů se dramaticky změnilo a stále omílaný nadprůměrně teplý podzim, byl ze dne na den fuč. Den před závodem dokonce nasněžilo. Má to být Extrém, tak tedy se vším všudy. Takže v noci ještě rychle přezout auto na zimní pneu, přibaluji čepice, rukavice a pár svršků navíc. Po půlnoci uléháme do postele zcela vyčerpaní.
4:00 budíček. Ufff. Nikam se mi nechce, zima, únava, nevyspání…. Představa, že mám podat jakýkoliv sportovní výkon je najednou otřesná. Na chviličku mi probleskne hlavou myšlenka, že se hodím marod. Ale ne nejde to, musíme jet, slíbili jsme spoustě lidem, že se tam potkáme, děti se těší na kamarády a vezeme naší půjčovnu tahounů, tak nemůžeme ostatním zkazit závod tím, že do toho teď hodíme vidle. Neochotně se tedy soukám z postele, koukám na teploměr, který hlásí -6°C a opakuji si, že to bude nakonec fajn. Určitě. Fakt! Věř tomu, sakra. No, tak nic. Mechanicky vše připravuji na odjezd podle předem připraveného plánu.
5:00 odjíždíme vstříc novým zážitkům. Tak jo, už se začínám trochu těšit.
8:00 venčíme před Pardubicemi a dojíždíme na místo. Známí jeden po druhém volají, že nedorazí – nemoc, horečky, zvracení… Sakra, já věděla, že se mám taky hodit marod. Ale co, dali jsme se na boj, tak jdeme bojovat. No a když boj, tak pořádný. Rozhodli jsme se, že všem, kdo nakonec nemohli dorazit ty medaile prostě dovezeme. To ale znamená o 4 starty víc než byl plán. To dáme! Tedy snad. Alespoň se k naší radosti dozvídáme, že vodní příkopy napuštěné nebudou, ale louží a bláta je na závodišti tolik, že to je asi už jedno. Stále mrzne, ale já se začínám potit při představě, co nás dnes všechno čeká.
10:29 první start. Vybíháme s Erikem (on s Amigou, já s maminkou Frozen) na trať závodu dlouhého 6,9 km s 31 překážkami ve stylu Velké Pardubické Steeplechase. Já pitomá si nechala namluvit, že mi bude zima, tak na poslední chvíli přihazuji přes funkční mikinu ještě softshellovou vestu a od druhého km se peču ve vlastní šťávě… Motáme se po závodišti sem a tam, část překážek jsou klasické psí překážky, které známe z jiných závodů, část jsou místní koňské, především obří klády na přeskakování. V mém pojetí tedy spíš těžkopádné převalování. Obzvláště výživná byla oranice, po deštích totálně nasáklá, těžká a rozblácená, hluboká až 25 cm. Led po kterém jsem hodlala přebruslit podupalo stádo závodníků, co už tudy proběhlo, takže během chvíle máme boty plné ledového bahna a snažíme se v něm neutopit a nenechat boty. Běžím, co to dá, ale i tak mi Erik za chvíli mizí v dálce. Tvl, kde tu energii bere. Kámen úrazu přišel na překážce kde se házelo podkovou na cíl, Erik trefil, ale já samozřejmě jsem minula, takže opět jediný handicap na závodě byl za házení. Erik dobíhá do cíle v čase 35:08 min (tempo 5:14 min/km) na průběžném prvním místě, ale stále vybíhá jeden závodník za druhým, tak to ještě nic neznamená. Já protínám cílovou pásku v čase 38:42 min a nakonec beru 9. místo ze 108 závodnic v kategorii 30 – 45 let (takže v nejlepších letech). Cíl byl skončit mezi prvními 10% startovního pole a to se povedlo, takže spokojenost. Hned po nás běží také náš odchov Barnie s Naďou a jejímu partnerovi Dušanovi jsme půjčili Barnieho maminku Vendettu (ať ví co je zle). Je to pro oba dvounožce první překážkový závod. No, mohli si vybrat i nějaký lehčí pro začátek, ale poprali se statečně a závod si nakonec i užili.
11:45 Erik vyráží na druhý start místo maroda Vlastíka Hally, vyloženě se na to těší, bere si Bellu a běží společně dalších 6,9 km. Aspoň už ví co mají na trati čekat. Dobíhají v čase 42:21, příště s ním běžím až druhý závod, ať můžu říct, že mu to taky jednou natřu. Všichni závodníci dopolední části závodu jsou již v cíli, tak ověřujeme konečné pořadí. Erik zůstal s Amigou první, s Bellou skončili na 5. místě z 11 závodníků v kategorii 45+ let.
13:00 Start odpolední části závodu – jako první junior vybíhá na trať Natálka s Axlem. Jo, tím buldozerem Axlem. Už dlouho nás prosí o možnost s ním startovat, tak jsme konečně povolili. On 42 kg, ona 42 kg. Startem proletí tak, že i má sportovní kamera snímá jen nějakou rozmazanou šmouhu. Ani na první překážce (pohyblivá plošina) nebrzdí a jedním skokem jsou za ní. Rourou přímo proskočí. Zledovatělou tribunou jí prosmýká za sebou jako na sáňkách. Pak mi (naštěstí) zmizí z dohledu a já se jen modlím, že ještě žije. Jestli ta se tentokrát vrátí do cíle celá, tak to bude zázrak. Jdu pomalu čekat k cíli. Než tam dojdu, už dobíhají. V čase 10:11 min uběhli celé 2 km a překonali všech 12 překážek. V kategorii dívek 9 – 15 let skončili na neuvěřitelném 5. místě z 37 závodnic.
13:10 Vybíhá Ondra – junior od Dušana a Naďou, půjčujeme mu Bellu, snad bude po dopoledním běhu dostatečně unavená, aby ho neusmýkala. Nebyla. Táhla jako o život a dotáhla Ondru na fantastické 3. místo.
13:23 já vyrážím na trať s Karolínkou a Frozen v kategorii Family. Tady nejde až tak o výkony, ale spíš o zážitek. Přesto mě Karolínka žene tak kupředu, že mám občas pocit, že jí skoro zdržuji. Cestou ale stíháme i pár nezbytných selfíček a videí, dokumentace musí být. Trať je stejná jako u juniorů, dobíháme v čase 14:33 min.
13:35 Natálka a její druhý start s Amigou, aby vyběhla medaili i pro marody. Čas mají jen o 5 vteřin pomalejší než s Axlem a končí 6.
13:41 okamžitě po doběhu s Kájou na nás v cíli čeká Erik s Vendetou, připřahá si k sobě Káju a běží spolu další family závod. Karolínka je neuvěřitelná, i druhý závod uběhla bez jediného zastavení či zaváhání, dokonce si zlepšila čas, další medaile do sbírky pro marody je doma. Za 14:00 min jsou zpět v cíli a končí na 5. místě z 22 Family týmů.
13:52 Jako téměř poslední startující vybíhá na svůj závěrečný běh opět Natálka, tentokrát s Frozen. Pomocníci na překážkách už jí dobře znají a zdraví jen „Ježíši už zase Ty?“ Za 11:58 min končí tento závodní maraton.
15:00 vyhlášení – dostáváme speciální ceny „psí hvězda Sirius“ za odběhnutí všech 4 letošních Extreme Dog Race závodů. No aby ne, takový výkon zaslouží rovnou metál. A dokonce ve slosování vyhráváme jeden z volných poukazů na startovné v příštím roce. Děkujeme. Na závěr ještě přebíráme ceny pro vítěze, Erik za své 1. místo, Ondra za 3. Gratulujeme také Barče s Boltem, kteří bodovali v kategorii týmů a vybojovali zlato.
Byl to náročný den, jsme nabití zážitky (a zbití po těle), tak máme chvíli co vstřebávat. Děkujeme organizátorům za spoustu práce a úsilí, které stojí uspořádat takovou akci a už se těšíme, co nám připravíte za libůstky na příští sezónu. My se teď jdeme věnovat psím mateřským povinnostem a příští sezónu zase na značkách.
