Extreme Dog Race Opatov 2024

Opatov je srdcovka, EDR taky, tak tohle nemohlo dopadnout jinak než absolutní špičkou mezi závody. A taky že jooo! Naprosto dokonalý závod, krásná trať a vynikající atmosféra. Jen to vedro! To topení nahoře někdo zapomněl vypnout. S Erikem jsem nás přihlásila na Long. Když už tak už, že jo? Ale kdo to mohl tušit, že v srpnu bude vedro? No, doma mě za to moc nepochválili. Erik špačkoval už dva dny předem, ale zatnul zuby a jako vždy do toho šel se mnou. Je to bojovník.

Startovali jsme hned po 9. hod, tak holt musíme běžet s větrem o závod, abychom se cestou stíhali ochlazovat a než sluníčko vyšplhá vysoko nad obzor, abychom byli zpátky. Cestou byla spousta vody (a chaluh a bahna a kopců), tak se člověk (i pes) naštěstí každou chvíli v něčem zchladil. Krosili jsme to po motokrosové trati levá, pravá, nahoru a hned zase dolů. Z pohledu diváka určitě zajímavá podívaná. Naprosto škodolibě se nám smáli, jak my na trati potíme krev. Já běžela s Amigou, Erik se poprvé na start postavil s Frozen. Frozen totiž dřív vždycky raději běhala s něžným pohlavím, s chlapama jí to nebavilo. Ale konečně pochopila, že i chlapy jsou co k čemu a vzala je na milost. I přes všechna úskalí jsme si závod užívali. Až do chvíle, než jsem doběhla k hodu oštěpem a měla se trefit na cíl. Házení není má silná stránka. Klasika, oštěp byl lehčí než jsem předpokládala, tak s sebou plácnul daleko před označeným prostorem. Pak se tam sice doklouzal, ale to prý „sorry jako“ – handicap „vězeň“. Svázali mi ruce stahovací páskou a prý další pomocník, kterého potkám, mě osvobodí… 100 m, 200 m, půl kiláku… začala jsem mít strach jestli si pomocník nepotřeboval zrovna odskočit. Ne, fakt byli tak zákeřní a nechali nás svázané běžet asi kilometr. Kdo tohle vymyslel, ten by fakt zasloužil,… ale ne metál, ale přes …. Asi se radši na stará kolena naučím házet. Běžím tedy dál, konečně mám obě ruce volné, tak se těším, že to půjde líp. Pěkný kulový. Další kilometr hnusný táhlý kopec, takže zase nic moc běhatelného. Uff, konečně nahoře. Vítaný odpočinek na pár překážkách, přešoupám slackline, odtáhnu pneumatiku, proplazím bazének a příjemně osvěžená valím dál. Erika jsem někde setřásla, asi kilometr za mnou nikde nikdo. Ale jen na chvíli, to nejtěžší teprve mělo přijít. Bylo jasné, že mi za chvíli bude zase dýchat na paty. Následoval krásný rychlý úsek mezi kukuřičnými poli, mírný seběh, travnatá cesta, běželo se mi kupodivu krásně a lehce, Amiga letěla přede mnou. Prostě paráda. Za kilometr odbočka do pole. To jako fakt? Jo, fakt. Další úsek přímo kukuřicí, chvíli po kraji, chvíli mezi rigoly, vzrostlými klasy a balvany z pole. To už taková parádička nebyla. Šlahouny mě šlehaly do obličeje, na cestu jsem místy přes hustý porost sotva viděla, volala jsem na Amigu „levá“, aby vyběhla aspoň na kraj pole, ale kukuřice byla jako neprostupná hradba. Konečně světlo na konci tunelu a ven z toho. Protože jsme si teď vlastně tak trochu odpočinuli, tak si pro nás připravili, už zase zpátky na motokrosové trati, pár silových záludností. Seběh a výběh s 5 kg barelem s vodou a hned o kousek dál 2x nahoru a dolů v drsném převýšení. Ani nevím, co bylo horší. Z kopce se bojím a do kopce docházely síly. V těchto pasážích má Erik nade mnou jasně navrch, tak celý můj náskok rychle dohnal a poslední dvě překážky už jsme překonávali společně a pak i společně proběhli cílem. Jako třešnička na dortu byla, že jsme se oba ve svých kategoriích umístili na druhém místě. V cíli už Erik zase šířil optimismem a prvotní rozladění bylo to tam. (Naštěstí!).

Odpoledne běželi junioři. Amiga si střihla další start s Natálkou. Holt i se sedmi psy doma jich máme občas málo, když se nám tam skoro všechno rozhárá. Ale holky to zvládly na výbornou a v kategorii 13 – 15 let si doběhly pro zlato.

Z našeho týmu Niktel White Warriors ještě na longu bojovala Hallelujah Hero Niktel Andrea Kučerová a na trať Base se postavili Barnie Beetle Niktel s Naděžda Čeřovská . Všem gratulujeme ke skvělým výkonům.

Nezbývalo než poděkovat organizátorům a pomocníkům za další parádní zážitek. Tímto se současně skláníme i před neskutečnou horou práce fotografů. Zkrátka velké díky! Těšíme se na Steeplechase do Pardubic.