Extreme Dog Race noční + letní 2022
19.08.2022 - 20.08.2022Žernov
Tyto dva náročné závodní dny v Žernově budou opět nezapomenutelné. Běželo se těžkým technickým terénem, s prudkými stoupáními i klesáními, povrch byl místy dost kamenitý, s kořeny a jinými terénními nerovnostmi, místy zarostlé cesty plné kopřiv, ostružiní a bodláčí, k tomu záludné překážky pořadatelů, ale my se nevzdali, makali jsme ze všech sil v noci i ve dne a vyplatilo se. Vybíhali jsme všudypřítomné kopce, za chvíli zase padali do údolí, brodili se vodou, bahnem, překonávali nejrůznější překážky i další nástrahy tratě. Nejprve v noci za svitu čelovek 4,71 km a hned ráno jsme se postavili na longovou trať 10,23 km s převýšením téměř 300 m.
Na noční závod jsme vzali naše mladé canicrossaře Erik Amigu, já Bellu a Natálka svojí stálou parťačku Vendettu. Na to, že mladé holky nemají téměř žádné zkušenosti, poradili si se vším velmi slušně, jen musíme natrénovat podlézání sítě, to se Amince moc nelíbilo . Jinak ale je musíme všechny tři pochválit. Erik svojí kategorii muži 45+ ovládl a doběhl si pro 1. místo. Natálka v kategorii ženy 16-29 let skončila na fantastickém 9. místě (z 27) a já mezi ženami 30 – 45 let brala bramboru 4./16.
Při denním závodě Natálka startovala už mezi juniory 9-15 let (v noci se juniorská kategorie neotvírala). Aby si zaběhali i jiní psi ze smečky, vzala si tentokrát Skazku. Nejsou ale spolu tak dobře sehrané jako s Vendettou a bohužel jí to stálo vítězství. O pouhé 4 vteřiny skončila na 2. místě. Ale i tak z 22 juniorek je to perfektní umístění.
My s Erikem na dlouhou trať volili naše nejzkušenější tahouny – Frozen a Diamond. Trať byla dlouhá a náročná a bohužel počasí neúprosně horké. Slibované ochlazení a déšť se nedostavil. Startovali jsme před polednem v největším žáru. Sice jsme psy před startem namočili, cestou se několikrát svlažili v řece, ale i tak odkryté louky a pole na 6. km byly velký očistec. Museli jsme chvíli dost zpomalit, aby se chlupáči neuvařily. Jakmile jsme zase zaběhli do stínu lesa, holky chytly druhý dech a s radostí šly opět dopředu. Tentokrát mi hodně sedly kamenité seběhy, kličkovali jsme mezi kameny a kořeny jako laňky, zato jsem celkem vyhořela na výbězích těch nejprudších kopců, tam nějak docházel dech. Erik to měl přesně naopak, z kopce šetřil bolavý kotník a zpomalil a do kopce to napálil a utíkal nám. Tak jsme se hezky střídali, jednou jsem táhla já jeho, pak zase on mě. Na těch kopcích musím zamakat, aby mi příště neutekl. Konečné skóre – Erik opět 1. místo, já zase 4.
Díky všem, co se na závodě podíleli, závody byly perfektně zorganizované, atmosféra skvělá. Jsme teď sice pěkně zničení, ale zážitky a příjemný pocit z podaných výkonů si uchováme dlouho a máme na co vzpomínat.
Fotografie z akce
