Extreme Dog Race – Motocross Opatov 2025

V pátek večer se běžel noční závod s čelovkami na 3 km s řadou překážek. Nechyběla ani voda a bláto. Nejprve tratí prolétla Natálka s Bellou a absolutně nejrychlejším čase mezi juniory. Pak startovali dospělí – Mirka s Frozen a Erik s Amigou. Intervalové starty po 30s poskytly Erikovi takový náskok, že to znamenalo, že mu Mirka na startu zamávala a pak už ho až do cíle neviděla. S Amigou snadno překonali všechny překážky, přeplavali rybník, proběhli kopečky motocrossu několikrát nahoru a dolů. Cílovou pásku protínali s časem 15:13 a ve své kategorii tak jasně zvítězili. Mirka s Frozen na trati nechaly všechno, snad i plíce. V nočním chládku se ale běželo dobře, osvěženi plaváním spěchaly dál. Pak ale přišla záludná lezecká stěna, kde Mirce na konci nějak nevyšel krok a promáchla zvonek. Než tedy mohly pokračovat dál, musely na handicap – vyběhnout si navíc další přilehlý kopeček. Jakoby jich na trati nebylo málo. O kousek dál Frozen musela na záchod, tak ztratily další cenné desítky vteřin. Bojovaly ale dál a pak už hladce doběhly až do cíle.

Po závodě nám notnou chvíli trvalo ze špinavých chlupatých koulí udělat zase něco, co alespoň zdánlivě připomínalo bílé psy. Sami jsme se taky trochu odbahnili a spěchali na vyhlášení. Erik a Natálka si převzali ceny za dvě 1. místa. Pak ještě obstarat psy, nakrmit, vyvenčit a kolem druhé ranní jsme uléhali do postele. Po 3,5 hodinách spánku nás budík neúprosně tahal z postele, tak hurá vše připravit na denní závod.

Pořadatelé nás nikdy nešetří, tak nás čekal ještě složitější závod, delší a s více překážkami. Startovali jsme na longové trati na 10 km. Slunce už od rána vykukovalo mezi mraky, tak jsme věděli, že to bude výživné. Už na druhém výběhu jsme měli pocit, že umíráme. Po nočním závodě a spánkovém deficitu byly nohy těžké, plíce nestíhaly a srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Ale my se nevzdáváme. Zatli jsme zuby, nahodili úsměv pro fotografy a dělali, jak je to vlastně easy.

Přežili jsme a v rámci mezí a možností jsme si závod i užili. V cíli jsme si hrdě nechali pověsit od paní Medailové na krk finišerskou medaili a děkovali Bohu, že už je to za námi. K velkému překvapení jsme si na výsledkové tabuli přečetli, že Erik s Amigou jsou absolutně nejrychlejší duo na longové trati napříč všemi kategoriemi ze 49 účastníků.

Junioři přišli na řadu odpoledne. Naše dcerky Natálka (14) s Bellou a Karolínka (9) s Dangee. Karolínka neměla svůj den. U ní je velmi znát, když se v noci nevyspí, tak je druhý den dost na měkko. Před startem se najednou začala hrozně bát a plakat. Nabízeli jsme jí, ať tedy neběží, ale vzdát se nechtěla. Nakonec pomalinku vyběhla a nejmíň půl závodu jí trvalo, než se uklidnila a pochopila, že Dangee jí pomůže, počká na ní, když bude třeba a spolu všechno zvládnou. Zvládly a v cíli už měla úsměv přes celou tvář. To, že doběhly jako poslední, bylo naprosto vedlejší. Nejdůležitější bylo, že se překonala a i přes úvodní obavy všechno zvládla. Snad příště bude s úsměvem i startovat. Natálka jako obvykle všechno zvládla s přehledem, nezalekla se ničeho a jako ostřílený matador prosvištěla stylem start – cíl opět pro první místo mezi juniory.