Experience Run 2024

Tohle měl být dle popisu organizátorů z Dirty Dog Challenge „lehký terénní závod s jednoduchými překážkami“ a soudě dle předchozích ročníků téměř bez bahna. Jenže co bylo to bylo, teď tu máme nové zítřky. Den před závodem jsme zjistili, že se závod koná jinde než obvykle a hned jsme začali tušit zradu. Jeli jsme sami jen já a Erik. Natálka na škole v přírodě, tak jsme si naplánovali cestu jen malým osobákem, výjimečně nepojedeme obytňákem, pro 2 lidi a dva psy je to přece zbytečné. Do pojízdné nákupní tašky dva psy dáme v pohodě. Bahno nebude, tak se vykoupeme až doma, to dáme. Večer před závodem SMS od kamarádky. „Neměli byste psa na půjčení?“ No jasně že máme. Daiminka se ráda proběhne. Noo, i ve třech psech se nějak do mini auta vejdeme. Tak složíme sedačky. Budíček 3:30. Kávovar zrovna v servisu. To nechceš! Ani jednomu se nám nechtělo z postele  a pomyšlení na závod v dešti nás moc nerozveselilo. Kdo to sakra vymyslel? Kdybychom neslíbili půjčení psa, tak snad zamáčknu budík a spím dál… Cesta autem výživná. Se sklopenýma sedačkama se psi promenádují po celém prostoru auta a furt nám funí za krk. Zpátky to bude ještě lepší, teď jsou aspoň suchý a čistý. Na místě fofrem registrace, převléknout, skočit 3x na Toi-Toi (další nezměrná výhoda obytného auta – vlastní záchod, co já bych za něj teď dala…), protáhnout a jde se na start. Vybíháme z kopečka dolů a psi nás vláčí za sebou v tempu 3:29/km, zlaté starty do kopce. Naštěstí je po pár metrech zbrzdí bahno. Já to věděla, že tady bude a bude ho mega moc. Pak ještě asi dalších 48 úseků bahnem během letošního Experience run. Jo, zážitek to tedy byl, to se musí nechat. Doplácali jsme se v drsném terénu do cíle a děkovali, že už to máme za sebou. Teď ta lepší část. Odbahnit se v místě, kde nejsou sprchy, tekoucí voda ani obytné auto. Doběhli jsme promrzlí do asi 500 m vzdálené nádrže, ale veškeré snahy o zbavení se bahna se ukázaly jako marné. Každým dalším krokem více do vody jsme se propadali více do extrémně mazlavého bahna pod hladinou. Když už jsme se v hloubce omyli, cestou ven jsme všechno nachytali zpět. Takže výsledek? Jen větší omrzliny. Bahno prakticky v nezměněné podobě na nás a o psech ani nemluvím. Ty vezmu doma rovnou holícím strojkem. My se trochu odrbali aspoň do ručníku. Cestu domů s 3 bahnitými psy v autě bych nepřála ani tomu největšímu nepříteli. Cestou jsme se stavili za odměnu na dobré kafe v Mekáči. Jen jsme nechápali proč na nás všichni tak divně čučí. Pak jsme to pochopili, pozůstatky bláta všude a přes celou tvář černou lihovkou napsané startovní číslo. No prostě exoti na n-tou. Ale zážitek nemusí být vždy jen pozitivní, hlavně že je silný. Doma po vykoupání a rozmrznutí jsme samozřejmě museli uznat, že to bylo moc fajn, užili jsme si to a aspoň máme na co vzpomínat.