Extreme Dog Race – DogBiatlon & DogTriatlon 2024

Poprvé jsme si vyzkoušeli zavod ze tří disciplin –

To vše samozřejmě se psem. Měla jsem z toho přirozený respekt. Od té doby, co mě pes plácajicimi tlapkami kdysi málem utopil, do vody se psy nikdy nechodím. Jako plavat sice umím, ale dost rekreačne, tak zmatkující pes ve vodě není pro mě ta nejpříjemnější představa. Ale 100 m je kousek, tak to dáme…snad. Organizátor v předzavodním info sliboval, ze nikoho utopit nenechá. Dá se ale věřit všemu, co se kde píše? Prý plovací vesty pro psy povoleny, nešlo by to spíš pro lidi? Po příjezdu na místo mě trochu uklidnilo, že se po hladině písníku proháněli 3 maníci na paddleboardech a každého startujícího pronásledovali od začátku do konce. Chvíli jsme přemýšleli, jak to pojmout. Zda plavat rovnou v botách, nebo převlékat až v depu před koloběžkou. Usoudili jsme, že když běháme prakticky každý závod v mokrých botách, nevidíme důvod to zde měnit. Tak do vody jsme vbíhali rovnou plně ustrojeni. Voda byla krásně vyhřátá, tak bylo kupodivu celkem příjemné. Frozen nejdřív nechápala, proč by jako měla plavat až na druhou stranu, když vedle nás je břeh mnohem blíž, tak jsme se půl cesty přetahovali, ale naštěstí mě nechtěla utopit. Maník před námi na paddleboardu viděl jak se dohadujeme, kudy a kam plavat, tak na ni začal volat jménem, tak pak pochopila a šla vpřed. První kritickou část trasy jsme tak zdárně přežili. Druhá ještě kritičtější měla teprve přijít. S koloběžkou se taky moc nekamarádím. Frozen na ni nejela ještě nikdy, já asi dvakrát a musím uznat, že té se bojím snad ještě víc než plavání a když si můžu vybrat, raději zůstávám nohama na zemi. No, snad mě na tom Frouzinka nezabije. Tak po vodě jen nasadíme helmu (nejraději bych i skafandr, ale ten se nám do mini bedýnky v depu nevešel) a tak jen v podprsence a kraťasech vyrážíme vstříc téměř jisté smrti. Frozen během prvních dvaceti metrů pochopí, že má táhnout i s tím divným strojem za sebou, nic neřeší a prostě cválá přede mnou. Jsem jí neskutečně vděčná, že mě nijak nevláčí a udržuje konstantní příjemnou rychlost do 20 km/hod. Reaguje krásně i na stranové povely, kdybych si já nepletla, kde je pravá a levá, ani bychom se na rozcestí nemusely rozmotávat po obratu na druhou stranu. Do depa dorážíme kopudivu živé, shazuji helmu a běžíme dál. Tady už jsem ve svém živlu, běh je jediné, co zvládáme v pohodě. Jen ty nohy jsou po předchozích částech nějaké ztuhlé ale do cíle už se nějak doplácáme. Tak sice jsme na našem prvním triatlonu úplně nezazářily, ale přežili jsme a to byl cíl dne! Erik a Natálka mají adrenalin více v krvi, tak Ti si závod užili na maximum. Natálka vzhledem k věku nesměla startovat v běžné kategorii, plavání pro bezpečnost bylo omezeno až od 18 let. Tak musela startovat v kategorii fun, kde se místo plavání brodilo po okraji rybníka. Někde tedy zabočila kousek víc ke středu, tak si místy i zaplavala, ale vše zvládla na výbornou. A ve své kategorii dokonce skončila první.

Současně se konal i dog biatlon. To by nebyla Natálka, aby nás nepřemluvila na start i v druhém závodě. Takže běh cca 3 km a střelba z laserové malorážky v kleče. Ehm, střelbu mohla rovnou přeskočit, nechat si napsat 5x penalizaci a aspoň by ušetřila čas. Střílení není její silná stránka. Nicméně i přes 2,5 minuty navíc za netrefené terče se mezi juniory umístila druhá, 17 sekund za vítězkou.

Také jsme zase rádi viděli Hallelujah z našeho chovu, která si zkusila svůj první biatlon.

Děkujeme organizátorům za nevšední zážitek, moc jsme si tento den užili.